Planetární mlhoviny – bipolární
Jak již bylo zmíněno v kapitole Klasifikace tvaru, tak bipolární mlhoviny můžeme rozdělit do čtyř skupin podle mocnosti bipolarity. Bipolarita je hodnocena podle poměru jasných a méně jasných částí mlhoviny. Jasnost různých částí okrajů viditelné obálky může mít různou intenzitu, a tak je mnohdy bipolarita reprezentována pouze výskytem jasné části. Toto je vidět na příkladu prstenců planetární mlhoviny NGC 6720 a NGC 7293, kde jasnost u vedlejší osy je o polovinu větší než u osy hlavní a díky tomu vypadají prstence mlhoviny jako bipolární.
Další skupinou bipolárních planetárních mlhovin jsou takové, u kterých jsou rozdíly v jasnosti různých oblastí tak velké, že mlhovina vypadá jako rozdělená na dvě části. Takovéto oblasti jsou převážně na okrajích mlhoviny ve směru vedlejších os a symetricky orientované vzhledem ke středu planetární mlhoviny. V některých případech mají tyto oblasti ostrý přechod, jako například u objektů: NGC 3587 (Sova), NGC 2474-5, NGC 7354, NGC 7662, NGC 3195 a A70.
Poslední skupina bipolárních planetárních mlhovin má vnitřní oblasti nadměrně vyvinuté a téměř kompletně izolované tak, že úplně rozdělují světlé okraje mlhoviny. Tento tvar mají: NGC 6058, A80, Mz 2, A66 a A19.
Zajímavý případ bipolárního tvaru je tzv. obdélník a přesýpací hodiny(hour-glass). Tyto planetární mlhoviny se liší od běžných bipolárních mlhovin tím, že jsou silně stlačeny ve směru vedlejších os a protáhlé ve směru os hlavních. Charakteristickými příklady jsou: IC 4406 (na jižní obloze), He 2-114, NGC 6537, Sh 2-71, NGC 7026 (NGC 650-1 je také obdélníková tedy pokud zkoumáme její hlavní strukturu).
Zajímavé příklady přesýpacích hodin jsou: NGC 2346, NGC 6302 a M 2-9.
Asi polovina z planetárních mlhovin, které máme možnost pozorovat, jsou bipolární, ale vnitřní oblasti můžeme pozorovat pouze tehdy, pokud je hlavní osa planetární mlhoviny kolmá na osu pozorování. To znamená, že mezi uvažovanými planetárními mlhovinami jsou také mlhoviny bipolární, které mají hlavní osu rovnoběžnou s osou pozorování. Což má důležitou roli na zdánlivý tvar planetární mlhoviny.