• Mlhoviny
• Historie
• Jasné mlhoviny
• Emisní mlhoviny
• Oblasti HII
• Planetární mlhoviny
• Zbytky supernovy
• Reflexní mlhoviny
• Temné mlhoviny
• Pozorování
• Objekty
• Odkazy

Mlhoviny označujeme číslem z Dreyerova Nového generálního katalogu galaxií, hvězdokup a mlhovin (NGC). První objekt byl zařazen do katalogu v roce 1887. Později byl katalog doplněn o První indexový katalog (1894) a Druhý indexový katalog (1908), které jsou označovány IC I a IC II. Jestliže planetární mlhovina patří do druhého doplňku, pak označujeme NGC II xxxx nebo II xxxx a jestliže patří do prvního: IC I xxxx nebo IC xxxx, přičemž xxxx reprezentuje číselné označení. V období vzniku NGC katalogu bylo nemožné rozeznat planetární mlhoviny od galaxií nebo hvězdokup. Označení NGC obsahovaly všechny objekty. Ve třicátých a čtyřicátých létech dvacátého století začaly objevy planetárních mlhovin značně přibývat. A tak každý autor zveřejňoval své objevy dle svého vlastního návrhu.

Rudolph Minkowski

Velmi úspěšný byl Minkowski, Abell, Haaro, Henize, Kohoutek a také Hubble Blanco, Menzel Perek, Mayall, Merill, Sharpless, a další. Někteří z těchto autorů publikovali více než jeden katalog. Systém záznamu byl založený na kombinaci prvního písmene ze jména autora a čísla objektu podle jeho katalogu, např. M 1-60 nebo M 3-28 což byly planetární mlhoviny číslo 60 a 28 z Minkowskiho katalogu, ale také měly označení H 1-4, He 2-186, K 3-45 atd. ze seznamů jiných autorů. Navíc jedna a tatáž planetární mlhovina byla, často nezávisle na sobě, „objevena“ dvěma nebo dokonce třemi autory. Roku 1967 byl vydán Katalog galaktických planetárních mlhovin od Pereka a Kohoutka a ukončil vzniklé nesrovnalosti. V tomto základním (a prvním) katalogu planetárních mlhovin byl uveden nový systém označování. Ačkoli nebyl zcela vhodný pro praktické použití, byl zcela logický ve své podstatě, tj. podle galaktické délky a šířky, např.: 5-6°.1 (NGC 6620), 319+6°.1 (He 2-112) atd. Tento systém toleroval možnost začlenit do katalogu každou nově objevenou planetární mlhovinu s nenarušením celistvosti katalogu. Katalog planetárních mlhovin obsahuje velké množství informací: všechny 1034 známé planetární mlhoviny doplněné o souřadnice a úhlovou velikost, hvězdnou velikost mlhoviny a jader, spektrální data, údaje pro úhlové rychlosti, vlastní pohyby, odkaz na zdroj a také fotografické mapy s identifikací mlhoviny. Je mnoho katalogů, pozorování, rozsáhlých publikací atd. týkající se určitého pohledu na planetární mlhoviny, jako např.:

„Enumeration of Nebulae and Description of their Main Properties“ Výčet mlhovin a popis jejich hlavních vlastností (Acker a spol., 1981),

„Catalogue of the Expansion Velocities of Planetary Nebulae“ Katalog rychlostí rozpínání planetárních mlhovin (Wienberg, 1989),

atd.

Nejrozsáhlejší práce (1820 objektů) nazvaná Strasburg-ESO Catalogue of Galatic Planetary Nebulae byla vytvořena skupinou autorů vedených Ackerem (Acker a spol., 1992). Tento dvoudílný katalog se hlavně věnuje kromě jiného identifikaci poloh a detailním údajům planetárních mlhovin. Je zde detailní popis a výklad ke každému z objektů.

Abellův katalog planetárních mlhovin