• Mlhoviny
• Historie
• Jasné mlhoviny
• Emisní mlhoviny
• Oblasti HII
• Planetární mlhoviny
• Zbytky supernovy
• Reflexní mlhoviny
• Temné mlhoviny
• Pozorování
• Objekty
• Odkazy

Reflexní mlhovina je oblastí prachu a plynu, kde záření nedostačuje k excitaci plynu a tak je pouze rozptylováno prachem. Proto může být tato mlhovina označována jako prachové mračno. Když se prachové mračno nalézá v blízkosti jasného zdroje záření, což může být hvězda nebo skupina hvězd, pak výsledné rozptýlené světlo můžeme pozorovat jako reflexní mlhovinu. Díky tomu, že zdrojem světla jsou hvězdy, má reflexní mlhovina spojité spektrum s absorpčními čarami, stejné jako hvězda. V mnoha případech je barva reflexní mlhoviny „modřejší“ než zářící zdroj, a to proto, že účinnost rozptylu částeček mezihvězdného prachu se zvětšuje s poklesem vlnové délky ve viditelném spektru.

Mlhovina Hlava čarodějnice

NGC 1435

Reflexní mlhovina v Orionu

Nejčastěji „vzniká“ reflexní mlhovina díky blízkosti mračna mezihvězdného prachu u zdroje záření – hvězd(y). Příčina blízkého umístění může být nalezena v některém z druhů tří kategorií:

• Nejběžnější je, že husté mračno hmoty opustí formaci zářící hvězdy a začne být osvětlován jinou hvězdou. Nejvíce známých reflexních mlhovin je proto spjato s mladými a jasnými hvězdami spektrálního typu B. Hvězdy žhavější a zářivější než hvězdy typu B emitují dostatečné ultrafialové záření pro ionizaci plynu ve svém okolí. V tomto případě emise z plynu dominuje spektru výsledné mlhoviny, které jsou známé jako emisní mlhoviny.
• Další nejběžnější podoba reflexní mlhoviny vyplývá z rozptylu světla prachem produkovaným kondenzací částic uvnitř proudění ze samotné hvězdy. Hvězdy v pokročilém stadiu svého vývoje jsou obvykle chladnější, a to více než hvězdný typ B. V mnoha případech je proudění hmoty z  takové hvězdy přednostně orientováno podél jejich rotačních os a pozorovaná mlhovina může být rozpoznána podle její bipolární morfologie.
• Třetí třída reflexních mlhovin, obsahující relativně málo členů, vzniká z náhodného setkání zářících hvězd a relativně hustých mezihvězdných mračen. Liší se od dříve zmíněných reflexních mlhovin větší vzájemnou rychlostí mlhoviny a hvězdy. Nejznámějším zástupcem třetí třídy je reflexní mlhovina v otevřené hvězdokupě Plejády.

Plejády

Celkový počet známých reflexních mlhovin je okolo 200. Kolekce fotografií reflexních mlhovin je v Atlas of Galactic Nebulaeod Neckel and Vehrenberg (1985–90).

Mnohem méně jasné než reflexní mlhoviny osvětlované jednotlivými hvězdami jsou rozměrné mlhoviny vznikající rozptylem běžného mezihvězdného pole záření naší Galaxie prachem a izolovaných mezihvězdných mračen. Zatímco taková mračna mohou být pozorovaná jako samostatné struktury na vysokých galaktických šířkách, na nižších galaktických šířkách několikanásobný rozptyl překrývá mračna produkující takzvané difúzní galaktické světlo, které přispívá okolo 20 % k celkovému záření Galaxie. V tomto smyslu celá Galaxie nebo nějaká jiná prachová galaxie je také reflexní mlhovinou.

Reflexní mlhovina v Orionu. Na snímku jsou také mlhovina M87 a NGC 2071. Zdroj: Daniel Verschatse