Mlhoviny > SN 1987A

SN 1987A

Supernova 1987A
Označení objektu: supernova 1987A ve Velkém Magellanově mračnu
Souřadnice: Rektascenze: 05h 35m 28,03s
Deklinace: -69° 16' 11,79" (J2000)
Souhvězdí: Mečoun (Dorado)
Vzdálenost: 51 400 pc
SN1987A

Supernova 1987A explodovala ve Velkém Magellanově mračnu 23. února 1987. Přesněji řečeno 23. února 1987 dosáhlo Zemi světlo z  exploze v Magellanově před 170 tisíci lety. Po explozi supernovy bylo v neutrinovém detektoru Kamiokande II detekováno množství neutrin a stejný výsledek byl zaznamenán i v americkém detektoru IMB a detektorem Baksan na Kavkaze.

Na snímku je vidět difúzní plynné mračno s objektem v centru, který je podobný hvězdě. Jedná se o zbytky supernovy, které jsou obklopeny vnitřní a vnější prstencovou strukturou.

Způsob vzniku prstenců okolo zbytků supernovy je stále tajemstvím. Rozpínají se rychlostí 44 000 až 63 000 km.h-1, což je oproti vnitřním rychlostem ve zbytcích supernovy 100 – 2 000 krát menší rychlost. Ze spektroskopické analýzy bylo zjištěno, že prstence obsahují dusík Z  těchto indicií se zdá, že prstence vznikly při explozi původního rudého obra asi před 20 000 lety. Ale i tak je podivné, jakým způsobem byla hmota odvržena. Podle našich předpokladů by supernova měla svou hmotu ohodit v jednom obrovském výbuchu a ne ji odhazovat po takovýchto malých částech.

Další hádankou je, že pozorování ukázalo, že hvězda byla zřejmě před explozí modrým obrem. Toto tvrzení je však v rozporu s teorií, že explodovat jako supernova mohou pouze rudí obři. Hvězda byla pravděpodobně rudým obrem až do několika tisíc let před explozí, kdy se povrch zmenšil a postupně se ohřál.

Supernova 1987A svou existencí poskytla vhodnou pomůcku při zjišťování vzdáleností ve vesmíru. 0,66 let po explozi se rozjasnil vnitřní prstenec, což znamená, že jeho průměr je 0,4 pc. Porovnáním úhlových a pravých vzdáleností můžeme zjistit naši vzdálenost od 1987A, která činí 51 400 pc

Tento výsledek je velice důležitý, protože to dovolí astronomům kalibrovat světelnost Cepheid v LMC. Což nám dává nástroj pro měření vzdálenosti k ostatním galaxiím, a tak změřit velikost a stáří vesmíru.

V příštím desetiletí se začne hmota odvržená supernovou srážet s hmotou vnitřního prstence, což bude mít za následek další úkazy.

SN1987A
Měření vysokoenergetického rentgenového záření ze zbytků supernovy 1987A 170 dní po explozi zařízením na stanici Mir. diamanty a kříže jsou naměřené hodnoty a histogramy označené 1 a 2 jsou vypočítané spektra pro 180. a 240. dnů. Jak zbytky supernovy stárnou, tak se stávají více a více „průhledné“ pro rentgenové záření. Zdroj: heasarc.gsfc.nasa.gov
SN1978A HST
Na tomto snímku z centrálního regionu vynikají „perly„ v prstenci vytvořeným interakcí hmoty odvržené posledním výbuchem supernovy s hmotou, kterou hvězda odvrhla již v minulosti. Také ukazuje, že nově zrozený centrální zbytek supernovy pokračuje v rozpínání. Zdroj: P. Challis, R. Kirshner (CfA ), and B. Sugerman (STScI ), NASA
Stránka byla naposledy editována 15. ledna 2010 v 19:41.
Stránka byla od 15. 1. 2010 zobrazena 3985krát.

* * *    Zrcadleno ze stránek astronomia.zcu.cz/objekty/mlhoviny/2224-sn-1987a    * * *
Vytištěno ze stránky projektu Galaxie (objekty.astro.cz/mlhoviny/2224-sn-1987a)
Nahrávám...