• Messierův katalog
• NGC a Messier

Tato galaxie je unikátní a zvláštní hned z několika důvodů. První z nich je spektrum, se širokými emisními čarami, které vznikají v obřích plynových mračnech, vycházejících z centra galaxie rychlostí několika stovek kilometrů za sekundu. Tato vlastnost byla prvně objevena v roce 1908 Edwardem A. Fathym z observatoře Lick, který identifikoval šest spektrálních čar: H Beta (486,1 nm), [O II] (372,7 nm), [N III] (386,9 nm), [O III] (436,3 nm), [O III] (495,9 nm) a [O III] (500,7 nm). Ty v roce 1917 potvrdil Vesto M. Slipher z Lowellovy observatoře. Na základě těchto spekter je M77 klasifikována jako Seyfertova galaxie typu II.

K dosažení výše zmíněné rychlosti je třeba silného zdroje energie, který musí být v jádru galaxie. Bernard Yarnton Mills v roce 1952 objevil zdroj velice silného rádiového záření přímo v jádru M77. Tento zdroj je dnes označován jako Cetus A. Ve „Třetím Cambridžském katalogu“ rádiových zdrojů je uveden pod označením 3C 71. Při podrobnějším pozorování jádra M77 v optickém oboru Hubblovým kosmickým teleskopem (HST), byl pořízen třetí snímek v první řadě. Při průzkumu jádra M77 v infračerveném oboru 10metrovým Keckovým dalekohledem byl odhalen silný zdroj energie o průměru méně než 1,5 pc, který je obklopen hvězdami a mezihvězdnou hmotou dosahující šířky 30,7 pc. Takováto struktura nebyla na snímcích z HST v optickém oboru zachycena.

Donald E. Osterbrook a R. A. R. Parker přišli v roce 1965 s hypotézou, že aktivní jádro „seyfertovské“ galaxie může být považováno za miniaturní kvazar (kvazi-stelární rádiový zdroj). Tato hypotéza byla po desetiletém zkoumání potvrzena. Aktivita většiny aktivních galaktických center (AGNs) je s velkou pravděpodobností způsobována stejným fyzikálním jevem, kdy centrální superhmotný objekt kumuluje plynnou hmotu ze svého okolí.

V případě M77 bylo infračerveným pozorováním z Caltechu zjištěno, že centrální objekt způsobující „seyfertovskou“ aktivitu dosahuje hmotnosti 10⁷ hmotností Slunce. Astronomové z Národní rádiové astronomické observatoře (NARO), prostřednictvím detektoru rádiových vln o průměru 100 metrů, objevili obrovský disk o průměru přibližně 1,5 pc, který obsahuje molekuly vody a obíhá výše zmíněný centrální objekt galaxie M77.

Ve vnitřním disku M77, obíhajícím aktivní jádro, poblíž aktivního centra, objevil M. F. Walker velice rychle se rozpínající emisní mlhovinu. Prudký vývoj hvězd ve vnitřní příčce byl objeven dalekohledem Ultraviolet Imaging Telescope (UIT) při misi Astro-1. Tyto oblasti vzniku hvězd patří mezi nejjasnější a nejvíce zářivé oblasti ve vzdálenosti 30 670 kpc.

M77 je dominantním členem malé kupy galaxií, která obsahuje NGC 1055 (typ Sb), NGC 1073 (typ SABc), UGC 2161 (DDO 27, typ Im), UGC 2275 (DDO 28, typ Sm – indikující morfologický typ mezi spirální a nepravidelnou galaxií), UGC 2302 (DDO 29, typ Sm), nepravidelnou galaxii UGCA 44 a spirální galaxii s příčkou Markarian 600 (typ SBc).

Halton Arp zahrnul M77 do svého katalogu mimořádných galaxií pod číslem 37. Tento katalog obsahuje mimo jiné následující Messierovy objekty:

Arp  16 = M66                Spiral w detached segments
Arp  26 = M101               Spiral w one heavy arm
Arp  37 = M77                Spiral w LSB Companion on arm
Arp  76 = M90/IC 3583        Spiral w small HSB companion
Arp  85 = M51/NGC 5195        Spiral w large HSB companion
Arp 116 = M60/NGC 4647        Elliptical close to and perturbing a spiral
Arp 134 = M49                Elliptical w nearby fragments
Arp 152 = M87                Galaxy w Jet
Arp 168 = M32                Galaxy w Diffuse Countertail
Arp 317 = M65/M66/NGC 3628    Galaxy Group
Arp 337 = M82                Misc pec

Animovaný obraz jádra galaxie sestavený z několika fotografií. Červená barva představuje vysokou intenzitu emisí vycházejících z  jádra galaxie. Modrá barva představuje nízkou intenzitu.
Formát GIF (731 kB)